Jak tomu tak u nás bývá, z plánování dopředu máme většinou osypky. Při představě zamluveného ubytování dlouho dopředu se o nás pomalu pokouší tik v oku. A tak se stalo, že bylo asi měsíc do jarních prázdnin a my neměli v plánu nic! Jediné, co jsme věděli, bylo, že rozhodně nechceme být doma.
Sbalili jsme děti...vysadili je u babičky a dědy, sbalili jsme si pár švestek, peřinky a Vendelína a vyrazili po nekonečné bacilové zimě, co přešla plynule do bacilového jara, na víkend pryč! Sami!! Do Českosaského Švýcarska!
„Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě, pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě.”
(Hájek, Jak básníkům chutná život)
Východní Krušné hory znáte? Ne? Nebo vám to přijde divné, aby byly Krušné hory východní? Opravdu jsou, existujou a já nekecám! A bylo tam fakt krásně!
Po návratu z Albánie, zatoužili jsme po troše české divočiny. Se vzpomínkou na naši poslední návštěvu Krušných hor před třemi lety vyrazili jsme tam. A tam jsme se nepřestali divit. Za ty tři roky proběhly Krušné hory sociálníma sítěma, kdo chtěl být v posledních letech in, byl v Kruškách a ve Slovinsku... Takže tatam byly ty opuštěné prázdné surové hory a všude lidu skoro jak v Krkonoších...
.JPG)
Co s načatou nedělí, kdy byl Tom dopoledne v práci, kluci šli poo spát...?
Na večeři! Na výlet! Na západ sluníčka!
Mrkla jsem do mapy, odkud by to údajně na delší dobu poslední sluníčko mělo být dobře vidět. Našla jsem zaznamenané tipy na dosud neprobádané oblasti, nabalila batůžek, teplé bundy, skočili jsme ve čtyři odpoledne do auta a vyrazili. Kdo říká, že parádní výlet nemůže začít v neděli ve čtyři odpo?
"Albánie to je láska!" "Tam je svět ještě v pořádku!" "Albánie, to je nejlepší místo na dovču v Evropě!" ... říkali ti, co už věděli!
"Albánie?!?!? A jako i s dětma????!!!!" ... ptali se všichni ostatní!
Albánie má pro neznalé punc nebezpečné divoké balkánské země, ale on je to při tom ráj. Taky jsme si trochu mysleli, že to tam bude divočejší, ale to jsou jen ty předsudky podpořené nulovými znalostmi. A tak, když jsme si obzor rozšířili, zapátrali (zejména v jedné skupince na FB, kde se o Albánii nehovořilo jinak než jen a pouze v superlativech) a zjistili co a jak, došli jsme k názoru, že asi vážně nebude lepší destinace pro naši dovolenku než právě Albánie...
Mám asi morbidní a masochostické sklony a nekonečnou touhu testovat hranice svých psychických sil! Pokaždé, když se Tom chystá na nějakou tu BezBab tour, ve mně to evokuje automaticky touhu vymyslet nějaké nové dobrodružství typu já a potomek (potomci) kdesi mimo domov a hlavně komfortní zónu!
Ani jsme skoro nemrkli a hle, další Velikonoce v domácím vězení jsou tu... A taky poněkud netrpělivý Matěj se slovy:" Mami, kdy přijde ten velikonoční zajíček s nějakou tou bojovkou jako loni?!" "Tak mu napiš dopis, ať se nikde neloudá, že už na něj čekáš..."
S reportem z první zimní výpravy na chalupu před dvěma lety mám tak trochu skluz, řekla bych. Sepsat druhý zimní pobyt letos v lednu, už bych snad mohla zvládnout ještě letos... Tak směle do toho! A možná radši všechno pěkně najednou, nebo se budu klouzat ve skluzu ještě pár let!
Takže, "voalá"...
